Ani nevím, jak začít…

Snad větou, “Nechápu lidi, kteří kouří a pijou alkohol!” kterou jsem už řekl ve svém životě desítkám, možná stovkám lidí. Tuhle větu jsem myslel opravdu vážně do svých osmnácti.

 

Pak jsem “přičichl ke špuntu” a mezi mnou a alkoholem přeskočila jiskra. Od puberty jsem měl to štěstí objet se svou kapelou Nebe celou republiku. A každý tušíte, že muzikant je jednou z těch profesí, ve které je alkohol rutinou. Fascinovaly mě příběhy lidí, kteří zápas se svými démony nechali dojít až do prodloužení v podobě radikální léčby. Dost dobře jsem je nechápal a ptal se sebe sama:

“Jak může někdo zajít až takhle daleko?”

Až jsem jednoho dne zjistil, že jsem sám nastoupil do vlaku, který jede úplně jiným směrem, než jsem si myslel.

 

Letos, ve svých devětadvaceti, jsem si uvědomil, že za těch jedenáct let, co piju, jsem neměl ani týden pauzu od piva. Na to konto jsem se rozhodl ze dne na den, že zkusím dodržet “suchej únor”. Vydržel jsem! Byl to setsakra dlouhý měsíc, který v mém případě vedl k jedinému vyústění - že jsem si první březnový týden nepamatoval minimálně 4 noci, jak jsem se vlastně dostal do postele. Takových nocí bylo předtím i potom tolik, že je ani nedokážu spočítat. Kocovina mě vždycky donutila kát se, ale vždycky jsem si říkal, že to mám pod kontrolou. I po tom, co mě přátelé dovedli až do bytu, i po situacích, kdy jsem usínal na stolech, spadl do řeky, usnul v zimě na balkóně, usnul v posteli s hořící cigaretou, usnul v příkopu podél cesty ve spacáku, ve kterém jsem skákal na diskotéku, přišel dvakrát o řidičák atd… Všechny tyhle věci se staly a ne jednou. Když to tak čtu, mám husí kůži. Co mám vlastně pod kontrolou? Je zajímavé, jak rychle mozek dokáže zapomenout na všechny špatné věci (tu poslední větu jsem teď nedávno slyšel a zůstala mi v paměti).

 

10. dubna jsme se sešli v úzkém kruhu rodinném a kapelním a shodli se, že už toho bylo přespříliš a že ten vlak, ve kterém sedím, musí na chvilku zastavit, přehodit výhybku a vrátit se zpátky, odkud přijel.

 

Tímto se omlouvám všem lidem, které jsem kdy zklamal. Omlouvám se fanouškům, kapele a pořadatelům za to, že letos rušíme všechny letní koncerty a celkově na dobu neurčitou pozastavujeme naši koncertní činnost. Máme ale předtočený klip, několik dalších singlů na cestě a v průběhu roku vydáme více nové hudby, než v předchozích letech. Omlouvám se sobě, rodině a kamarádům, že si své oblíbené filmy typu “Úsměvy smutných mužů” budu muset zažít v přímém přenosu. Jak říká producent jednoho z našich alb:

¨Není čas na hrdinství!”

 

V mém případě to platí stonásobně! Hlavně mě nemějte za hrdinu. Hrdinové jsou všichni ti, kdo mi to dokázali říct z očí do očí! Já chci být pro všechny jen další z mnoha odstrašujících případů, kam až může člověk dovést své radosti, aniž by si uvědomil, že je na nich závislý!

 

Posledním koncertem před pauzou pro nás bude natáčení 26.4. Óčko Live Session a následný charitativní koncert v Opavě. Pak podstoupím tříměsíční protialkoholní léčbu.

 

Věřím, že se vrátím v co nejkratší možné době a budu silnější, než kdy dřív. Věřím, že moje eso je schované pořád ještě někde v rukávu a že je teď nejvyšší čas ho vytáhnout.

 

Každopádně tohle je teď naše ESO.

Petr.

 

PS: Poslední pivo jsem si dal v neděli 7.4.2019 na zápase Baník - Teplice! Baník vyhrál 3:1…

 

ESO na streamovacích službách:

Koncerty 2019

Všechny letní koncerty v roce 2019 jsou zrušeny a na dobu neurčitou přerušujeme koncertní činnost. Na podiích se znovu objevíme pravděpodobně mezi podzimem 2019 a jarem 2020.
Děkujeme za přízeň a podporu!!
NEBE

MANAGEMENT

Štěpán Petrů
nebe-band@seznam.cz
604 373 341

BOOKING

Tomáš Staněk
tomas.stanek@brainzone.cz
777 091 447

TECHNICKÝ RIDER

zvuk | světla